DOMNĚNKY

DOMNĚNKY

Máloco dokážeme tak dokonale, jako vytvářet si domněnky. Je to dobře? Dá se jich využít pro náš prospěch? O tomto tématu toho už bylo napsáno spousta, ale myslím, že některé úhly pohledu nám zůstaly skryty.

Co je vlastně domněnka? Domněnka (mínění, dohad) je tvrzení, které nebylo dokázáno, ale zdá se být správné, a dosud nebylo vyvráceno. V obecné mluvě je domněnkou jakýkoli názor nebo mínění. Předpokládá se, že dříve nebo později bude nalezen důkaz, který domněnku potvrdí, nebo vyvrátí.

Domněnka nejčastěji vzniká na základě FAKTŮ (vrátíme se z práce domů a náš partner je naštvaný na celý svět; to v nás hned vyvolá pocit, že jsme něco provedli – Čím dřív jasnými otázkami zjistíme co je příčinou, tím dřív budeme v klidu), INFORMACÍ (na záznamníku máme krátký vzkaz, kde kamarád sděluje, že asi nepřijde na dohodnutou oslavu; jsme naštvaní a hned počítáme, že nepřijde a proč – Nejlepší je informace ověřit, a přijmout rozhodnutí), OSOBNÍCH ZKUŠENOSTÍ (kolega chce půjčit auto, aby mohl přestěhovat nábytek; hned se nám v hlavě začnou rojit myšlenky, že nám ho zničí, poškodí, protože to se přece stává – nastavme si pravidla; zjistěme, co chce stěhovat; navrhněme řešení, které nás zbaví pochyb a nejistot), ZAŽITÝCH/PŘIJATÝCH NOREM A PRAVIDEL (je půlnoc a naše dcera ještě není doma; rozehrává se nám v hlavě drama, thriller, ne-li horor – když pomineme možnost využití mobilních telefonů, nezbývá nám, než pro tento okamžik nejistotu přijmout, bez vrstvení dalších katastrofických scénářů; Ty nám jistotu nedají, jen nás ještě hlouběji ponoří do strachu).

Často si domýšlíme i to (a jsme na tom dokonce závislí), co si o nás druzí myslí. J

Prvopočátek vzniku domněnky je úplně pozitivní. Každý z nás má v sobě hluboko zakořeněnou potřebu poznání a pochopení. Proto si vytváříme domněnky, abychom svou potřebu vědění naplnili. Zásadní omyl ale je, jak toto poznání získáváme a jak je pravdivé. Ve svém životě jsme si zvykli neustále něco předpokládat, místo toho, abychom se ptali, když něco nevíme.   

Co nás vede k vytváření takovýchto dohadů?

- Strach se zeptat – často se podvědomě bojíme odpovědi

- Myslíme, že víme vše – máme pocit, že ve svých odhadech jsme neomylní; přece se na tak zjevnou a jasnou věc nemusíme ptát

- Snaha získat výhodu – často při sedáncích s přáteli se pouštíme do hodnocení, abychom vypadali lépe; snažíme se zapadnout a získat vyšší společenské postavení

Obecný pohled na vytváření domněnek je záporný.

Základní a největší naše domněnka je, že každý vidí život stejně jako my. Předpokládáme, že ostatní stejně myslí, stejně vnímají vše kolem a mají stejný žebříček hodnot. Tato nejčastější domněnka nám život komplikuje jako máloco jiného. Jako na světě neexistují dva identičtí lidé, stejně tak na světě neexistuje možnost dvou stejně vnímajících a smýšlejících osob. Toto poznání je základem k pochopení rozdílných vnímání.

Domnívající se člověk nevidí, nevnímá a především nechápe svět takový, jaký skutečně je - chápe ho přes síť svých domněnek. Tvoří si vlastní „pravdivý“ svět, a na základě toho potom jedná. Na jedné domněnce se potom vrství celý řetězec dalších dohadů a konstrukcí. Toto ale není realita, je to pokřivený, neúplný pohled na vše kolem. V konečném důsledku jsme zajatci svých vlastních manipulací.

Domněnka má obrovskou sílu. Když jí totiž sami uvěříme, přijmeme za svou, velmi těžko se jí vzdáváme. Náš mozek těžko přijímá skutečnost, že domněnka byla špatná a neodpovídá realitě. Zkouší realitu stále transformovat do původního domnělého vnímání.

Jsou ale všechny domněnky špatně? Opravdu máme všechny zaplašit?

Rád bych se tady zmínil o typu domněnek, které jsou (a teď ať nejsem ukamenován) pozitivní. Dlouho jsem zkoušel pochopit jednu ze Čtyř dohod M. Ruize - Nevytvářejme si domněnky. Je v ní obsažena velká pravda, kterou ale zkusím doplnit. Spousta nových objevů, vynálezů a technologií byla původně domněnkou. Byla nejdřív odhadem, fikcí lidí s velkou fantazií a schopností představivosti. Telefon, žárovka, lodní šroub a spousta dalších převratných vynálezů, které lidstvo posunuly dopředu, byly pouhou domněnkou. I v dnešní době jsou obory lidské činnosti, které by se bez domněnek neobešly, nebo jejichž jedinou náplní je vytváření domněnek. Takovéto tvůrčí domněnky nejen že nejsou špatné, ale jsou pro další vývoj nezbytné.

Domněnky, kterých se nezbavíme

Víte, jak reaguje náš mozek v okamžiku, kde se setkáme s člověkem, kterého jsme nikdy v životě neviděli? Během prvních několika vteřin si utvoříme hodnocení takového člověka. Hodnotíme první dojem, který na nás udělal. K tomuto odhadu je dobré přistupovat s rezervou. První dojem je důležitý pro náš další přístup k člověku a prohlubování jeho poznání. Tento typ domněnky je nezbytný do doby, než bude potvrzen bližšími informacemi, které ho nahradí a domněnka zmizí. Tento typ domněnky je v nás tak hluboce zakořeněn, že ji nijak netransformujeme a jen nás jak s ní naložíme a jakou váhu jí přisoudíme.

Myslím, že způsoby obrany před vznikem negativních domněnek a tvorbou odhadů jsou obecně pouze dva:

- Braňme se tvorbě domněnek – snažme se zbytečně nehodnotit vše kolem nás; když musíme hodnotit, tak jen na základě faktů a skutečnosti

- Ptejme se – nezůstávejme v nejistotě, která nás podněcuje k vytváření konstrukcí a katastrofických scénářů

Jako bumerang se nám v životě bude vždy vracet tvorba domněnek o lidech kolem nás. Právě na základě těchto hodnocení máme strach být ve společnosti jiných sami sebou. Protože na základě vlastních vzorců chování předpokládáme, že nás bude obdobně každý soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, tak jako to děláme my sami. Proto se sami často odsoudíme ještě dříve, než mají příležitost zavrhnout nás jiní. Tímto způsobem si stavíme mezi nás a všechny okolo hradby strachu z nepochopení. Tak funguje lidská mysl.

Ne všechny domněnky jsou špatné. Pokud je domněnka spojená s tvůrčí činností, nezatracujme ji. Bez obav ji tvořme. Současně ale co nejrychleji hledejme její potvrzení. Měl by to být přechodný stav. Jeden stupínek na schodišti k pochopení.

D.H.